Sareza – jak ano a jak ne (report)
V úvodních článcích jsme psali, oč v tomto turnaji a obecně v mládežnických kategoriích může jít nebo by mělo jít. Neexistuje objektivní morální hodnocení, tento článek je určitě subjektivně zkreslený. Je to report, jak ano a jak možná ne.
V zápase starších žáků mezi pražskými Kobylisy a havířovským Slovanem to bylo zralé na kameru a materiál pak využít na? Kdekoliv.
Pražský tým bojoval, snažil se, povzbuzoval se, ale nejednou schytal jednu ránu oceněnou vyloučením. Ale branku ne a ne dát, chyběla větší individuální zdatnost a práce s míčkem. Trenér soupeře jal se praktikovati jiný styl plný řvaní, nadávání, negativních emocí a povzbuzování jako šafránu. Jenže i to stačilo, aby jeho tým na branku soupeře odpověděl vyrovnáním a minutu před koncem to vypadalo na remízu.
Kobylisy ale dokázaly minutu před koncem dát vítěznou branku a překlopit výhru na stranu týmu s pozitivním přístupem.
Druhý zápas ve stylu, jak ano, byl mezi Valašskými Klobouky YT a Kopřivnicí v kategorii dorostenců. Parádní podívaná na obě strany, kde bylo vše v duchu fair play, a střídačky zápasem žily. I divák se bavil. Klobouky posílené zase exportem z jiných klubů, zřejmě Vítkovic, působily živelněji a odhodlaněji. Leč konec jim nevyšel.
To se hráči Vikinga rozhodli trefovat branku na jedničku a minutu před koncem dokonale otočili skóre z 1:2 na 4:2. Klukům poklona, super florbal. V komparaci s prvním utkáním vše bylo, jak má (asi) být. Ale je to jen názor.
































