Promo fejeton I.

„Tak rok utekl velmi rychle, ostatně jako vždy, když trávíte celé dny v práci, od pondělí do pátku. Byznys je krásný, krutý, náročný, nikdy však stylem „možná“ či „kdyby“. Mé kroky vedou směr brněnské nádraží, neb jízda přes Jízdomat nevyšla (kluci jeli moc pozdě, ostatní měli plno). Čeká mne 150 minut ve vláčku směr Ostrava, hlavní nádraží.

Estetika a genius loci si mohou v případě Brna a Ostravy podat ruce. Rozmazlen krásnou Olomouce, hojností hanáckých měst či historickou daností Prahy zjišťujete, že centra jižní a severní Moravy nejsou žádnými adeptkami na cenu města měst.

Jenže tady nejde o literaturu či architekturu, tady jde o florbal a ten si dal víkend 6. - 8. června dostaveníčko přímo v Ostravě v rámci Junior Ostrava Cup. Mým cílem je postihnout dění v celé šíři - analýzy zápasů, ohlasy aktérů, anketa s trenéry, přiblížení bojů o nejvyšší příčky až po turnajový sumář.

Na co se těším? Na hru jako takovou. U dětí je to pocit radosti, smích, naplnění florbalové aktivity, ale i krásné individuální výkony, kličky, střely, branky a um hry jeden na jednoho. A na co se netěším? Řvaní trenérů - po dětech, po rozhodčích, po soupeřích - systematizování hry u nejmenších a dálkové ovládání hráčů hlasem. Vývojáři u Sony přišli na ovládání figurek pomocí pohybů těla, někteří florbaloví činovníci to dotáhli ještě dále. Ovládají (nebo se o to snaží) děti pouhým hlasem.

Přijdou výhry, prohry, možná i nějaká ta remízka, ale doufám, že přijde hlavně kvalita. Klinická smrt fotbalu a hokeje je zažehnána, bohužel pro florbal, rychle se tyto sporty vzpamatovaly a zjistili, že tu je veřejný nepřítel č. 1 v podobě sportu jménem florbal, který jim masivně bere případné zájemce. Dnes už je stav vyvážený, více dětí nebude, kvantitativní počty mladých florbalistů zdají se být naplněny. Není tak od věci, milá Unie, konečně více tlačit na pilu v oblasti kvality. Ale to je na jiný fejeton.

Ostrava se blíží a naše pouť začíná.

Here we go“