Trenéři starších žáků, jak tedy?

Své putování jsme započali u trenéra Jaroměře pana Martina Karla. Ten začal spíše odkazem na samotný turnaj a následně na vnímání své práce u týmu. „Tady na turnaji chceme pobrat zkušenosti a zahrát si s jinými turnaji než v sezóně, proto jsme se sem přihlásili, v Čechách se neutkáme s takovými týmy. Obecně se snažíme o týmovou přípravu než individuální zaměření. Důležité jsou pro nás týmové výkony.“

Kopřivnický Milan Uvíra zae vystihl stav psychiky hráčů ve věku starších žáků. Menší rozdíl může být i v tom, že v počtu obyvatel menší Kopřivnici jsou hráči vytěžování na více frontách. „Zaměřujeme se na práci s hokejkou, to je hodně důležité, a aby uměli základní činnosti. Výsledky moc neřešíme, hlavně ať funguje kolektiv, protože tady funguje ono „já sám, já sám“ a snažíme se je trošku naučit týmovosti. Trénujeme dvakrát týdně, ale půlka týmu stejně hraje i za dorost.“

Nejvíce se rozmluvil zástupce líhně vítkovického 1. SC pan Václav Pála. V zápase jeho týmu s pražskými Kobylisy hráči potvrdili jeho slova měrou vrchovatou. „V mladších žácích jsme hodně hráli na to, aby se ti kluci dokázali prosadit individuálně, tudíž šlo hlavně o práci s míčkem a přechod jeden na jednoho. Ve starších žácích se snažíme vše skloubit do jednoho týmu, neboť tady už není tolik prostoru, aby prošel celé hřiště. Musí ale předvést svou individualitu a míček předat spoluhráči či jít přímočařeji směrem do útoku. U kluků je hlavně o to, aby je to bavilo, to je důležitá věc. Protože pokud si nadávají, tak je hra o ničem. Z pohledu florbalu je pak potřeba, aby se nezbavovali míčků a hráli na maximální držení míčků. Výsledky se musí dostavit, když se prohraje, tak se prohraje, i z toho si něco vezmou.“